CLOUDY podcast | #23 Jak nosíme zdraví na ruce?

Na úvod, co jsou Internet of Things?

To jsou věci, které jsou připojeny k internetu. Díky tomu, že jsou připojeny do cloudu, dostávají informace a také odesílají informace do cloudu o tom, co se právě děje v okolí.

V tomto kontextu mnozí máme chytré hodinky a využíváme je ik měření nějakých zdravotních údajů. Píší nám, že máme zvýšený tep nebo zrychlenou tepovou frekvenci, sledujeme si spánek a pod. Pomáhají nám tedy v tom, že nám poskytnou nějakou informaci o našem zdravotním stavu, že pozor, je zde nějaký problém a my jej můžeme řešit dříve než řekněme odpadneme. Vidíme, že se nám zhoršuje spánek, že nám kolísá tep, zavoláme doktorovi, objednáme se na vyšetření dříve.

Proč se v dnešní době firmy začaly více zajímat také o zdravotní údaje zaměstnanců?

Ono to přišlo is tím, že lidé začali méně pracovat v kancelářích, byl zde covid, bylo zde období, kdy lidé byli více doma, pracovali z domova a pod.

Už to není o tom, že jsem v kanceláři s dalšími 20 lidmi, kteří mě sledují a kdybych náhodou odpadl, postarají se o mě. Dnes už zaměstnanec sám chodí po služebkách, nebo dělá z domu a není pod nějakým stálým dohledem či ve stálém kontaktu s jinou osobou.

Představme si například různé manuální pracovníky, kteří chodí a odečítají vodoměry. Běžně je norma kolem 50-60 odečtených vodoměrů za jeden den. To znamená, že ten člověk nic jiného nedělá, jen celý den chodí po různých lokalitách, zvedá poklopy, leze do podzemí žebříky, měří, může někde zakopnout, může tam být zvýšený obsah nějakých plynů, přijde mu špatně... V podstatě pokud se zaměstnanec sám neozve, tak o něm nevíme, až potom, když někde opravdu.

Potom jsou případy, kdy zaměstnanci chodí na dlouhé pracovní cesty, jsou vyčerpaní, v dnešní době je hodně stresu, velká náročnost na časovou přesnost, aby lidé za co nejméně času dělali toho co nejvíce, největší výkon.

Takže mít nějaká data o tom, že se zaměstnanci se něco děje a je třeba řešit tento problém je velkou výhodou. A když vím, že ten člověk má nějaký problém, například. problémy srdečního charakteru, tak je dobré zachytit to co nejdříve.

A co etický pohled a otázka ochrany soukromí zaměstnance? Jak se zaměstnavatel dostane k údajům?

Jsou řešení, která jsou anonymizována. My nabízíme jedno řešení, jmenuje se Monse Work, je to v podstatě monitoring zaměstnanců v rizikovém prostředí, kde to funguje tak, že mají lidé na sobě náramek, údaje jsou anonymizovány, měří se tam například. tep, tělesná teplota, základní tělesné veličiny, okysličení krve a podobně. Na základě těchto údajů pak zaměstnavatel může vidět v přehledných grafech či notifikacích, že s nějakým náramkem je problém nebo vidí, jaká byla vytíženost týmu a podobně. Pokud uvidí nějaký problém může to řešit dál.

Pokud zaměstnanci nechtějí sdílet informace, tak zaměstnavatel uvidí opravdu jen ta anonymizovaná data. Naopak pokud někdo cítí tu potřebu, přijde k zaměstnavateli i sám.

Kdo údaje vyhodnocuje? Je na to nějaký odborník, specialista?

Vyhodnocuje to umělá inteligence. Ta umí zpracovat obrovská množství dat velmi rychle a na základě toho, jak se učí iz minulosti, umí predikovat co ta data znamenají nyní, nebo mohou znamenat v budoucnosti.

Jak je to s přijetím IoT zařízení v zaměstnání nebo i obecně společnosti?

V podstatě ti, co souhlasí se sdílením informací dostávají plnou podporu. Ať už ze strany zaměstnavatele či rodiny. Například starší generace má větší pochybnosti a více odmítá nové technologie. Jsou tam už nějaká úskalí – zařízení je třeba nabíjet, nosit pravidelně a pod.

Výhoda takových zařízení je ve velké míře právě pro ty lidi, kteří jsou sami. Tato zařízení většinou fungují na jiných sítích, než jsou běžné mobilní sítě. To znamená, že fungují i tam, kde už s mobilem signál není, je problém se dovolat, neboť se člověk nachází např. pod zemí, někde hluboko v lese, atp.

Taková zařízení fungují přes sítě Narrowband IoT a umí posílat data, i když jsou několik desítek kilometrů vzdálena od signálu.

Byl už díky IoT zařízením i reálně zachráněný život?

Bylo to mnohokrát a právě je to hlavně díky té predikci. Stalo se to v Americe a už iv Evropě – hodinky naměřily hodnoty, které v podstatě indikovaly, že ten stav se zhoršuje. Jsou to častokrát hodinky Apple, Garmin, Samsung a podobně, tedy ty hodinky, které jsou už i řádově v řádech stovek korun a ty senzory jsou kvalitnější a dokáží naměřit přesnější údaje.

Například i na Slovensku máme společnost, která řeší srdeční selhávání a měří každé dva dny tep a na základě změny chování tepu umí několik týdnů dopředu určit, že nastane srdeční kolaps. Člověk jde na vyšetření a zachytí se problém dříve než dojde k tomu nejhoršímu.

Komu věřit – odborníkům v bílém plášti či IoT zařízením?

Za mě je určitě správně věřit odborníkům v bílém plášti, protože je to jejich profese, pracují s reálnými lidmi v reálném čase a mají léta zkušenosti.

Na druhé straně, co se týče umělé inteligence, čím déle ji budeme odmetat, čím déle ji nebudeme chtít používat a nevkládat údaje do ní, tím déle bude dávat nepřesné výsledky a tím déle bude trvat, než se naučí dávat správné výstupy.

Je to tak kontraproduktivní, že k tomu, aby něco fungovalo lépe, musíme my tomu začít věřit dříve, než to začne fungovat lépe. Za mě je třeba překonat toto úvodní odmítání a skepsi a pustit se do toho – a následně uvidíme i výsledky.

Ten stres není vždy jen v práci, lidé často přemýšlejí i doma o práci, po cestě směrem do nebo z práce, nosíme si zkrátka práci i domů. Třeba si stres sledovat i doma?

Řešili jsme například tento systém MONSE se zdravotnictvím, v rámci iniciativy měřit tělesné aktivity a hodnoty zdravotnického personálu. Ten často pracuje opravdu ve vypjatém prostředí, pracují mnohdy 12 či 24 hodinové směny... Musí se starat o životy lidí a ta práce je velmi psychicky a fyzicky náročná.

Tady možná paradoxně nenastává problém během práce. Ono to, že jim pípnou hodinky, že jsou ve vysokém levelu stresu, může být spíše kontraproduktivní. Oni vědí, že jsou ve stresu, ale přesto musí pokračovat a nemohou vypnout a přestat se starat o zdraví lidí. Takže pracují tzn. na autopilota.

Problém nastává následně, když se ten autopilot vypne. Skončí služba, a např. ta zdravotní sestra jde domů. Ona prostě vypne a je ve stavu, kdy si už možná nedává tak dobrý pozor na sebe, když už možná nevnímá naplno to okolí a velmi mnoho úrazů se děje pro zdravotníky právě cestou z práce domů.

To znamená, že nejde jen o to monitorování během práce, ale i když jsme doma nebo cestujeme. Ono to má smysl, když zařízení měří opravdu kontinuálně.

Celý podcast si můžete poslechnout na Spotify, Apple podcastech nebo prohlédnout na YouTube.