CLOUDY podcast | #24 Jak nespadnout do pasti internetu?

Falešné SMS-ky, WhatsApp zprávy, falešné e-maily nebo jiné nástrahy, které na nás číhají každodenně, předpokládám, že úplně každý jsme se s tím už setkali... máme základní definici, že co nás na tom internetu může potkat?

Definovat to podle mě je velmi náročné, neboť ta škála je neskutečně široká. Ale řekla bych, že číhají tam na nás lidé, stroje a rizika.

Co třeba číhá na děti na internetu? Na co je třeba si dát největší pozor?

Závisí také na tom, co jim dovolíme, jak je naučíme a natrénujeme je v tom prostoru pohybovat a chovat se.

Já bych to možná trošičku zgeneralizovala, že není to úplně až tak odlišné v rámci těch cílových skupin (děti, dospělí, senioři), že co tam na nich číhá. Spíše je to možná trošku jiné vnímání toho, na co ta skupina může být citlivá.

Děti dnes naprosto nevnímají rozdíl mezi online a offline světem. Tím pádem je možná pro ně hůře rozeznatelné, na co si mají dát pozor, pokud jim to dospělý nevysvětlí a ten to také musí znát. V dnešní době jsou často ty děti ještě před rodiči.

Jak se nejlépe rodič dozví o těch hrozbách?

Podle mě je to o tom vzájemném učení. Čili když za námi přijde naše dítě, že tady jsem našla krásnou aplikaci, chci ji, prosím si přístup do toho a pokud ji já jako rodič neznám, tak asi těžko umím vyhodnotit, že jestli je to OK nebo není to OK. Takže za mě je vhodné říci tomu dítěti, neznám to, nevím, dej mi čas, podívám se na to, nastuduji a pak se o tom pobavíme.

Čili z vašeho pohledu je lepší, aby aplikaci hru nebo cokoli jiného viděl nejprve dospělý?

Závisí to na věku toho dítěte, to už si ten rodič musí zvážit. Ale u mladších dětí určitě ano. Řeknu to takto zjednodušeně: Když učíte dítě chodit venku a jdete s ním přes silnici, asi ho také nejprve vezmete za ruku a nenecháte jít to dítě samé.

Velmi citlivá je i otázka důvěry a úrovně komunikace, že jakým způsobem s tím dítětem komunikujeme a povídáme si o tom, že co dělá na tom internetu, jaké stránky navštěvuje, jaké hry se hraje, s kým kde komunikuje, jestli je to reálný člověk nebo je to online kamarád a pod.

Děti jsou velmi chytré, velmi chytré, je třeba s nimi komunikovat a jít přes příklady, ne přes tu autoritu a zákazy. Zkusit rozhovor, přirozený, běžný, jak si denně povídáte o tom, jaký mělo dítě den, co dělalo ve škole, co bylo dneska na TikToku, co psal kamarád Fero, co se událo... prostě mít to jako běžnou součást rozhovoru. Nebo potom, když to dítě spatří, že něco se mu tam nezdá nebo se něco stalo, tak vám to spíš řekne a vy to můžete řešit. Jsou také různé rodičovské zámky a rodičovská kontrola, kde můžete nastavit omezení času přístupu na internet, sociální sítě, hru, pro přidávání do kontaktů a pod.

Mimořádně ohrožená skupina jsou i senioři. Jak pracovat se seniory?

Paradoxně někdy je to výborné právě přes ty děti. Rodiče někdy od svých dospělých dětí těžší přijímají nějakou kritiku nebo nějaké návody, že jak to mají dělat jinak, ale když tam přijde to vnouče a řekne: „Babi, tohle na tomto routru bychom mohli takto změnit nebo tohle bys mohla takto dělat“, tak ta babička, dědeček to s velkým nadšením zvykne přijmout.

Není to jen internet, ale hrozby číhají iv podvodných sms-kách či telefonátech. Jak toto uhlídat a těm lidem vysvětlit, že dejte si na to pozor, je to podvod?

Velmi zjednodušeně mohu říci, že když nám něco takového přijde, ať do mailu, nebo do WhatsAppu, SMS, jakákoliv zpráva, nebo nám někdo volá, že potřebujete někoho okamžitě zachránit hned a teď. To je takový hlavní znak ta naléhavost.

Neboť většinou jsou to tedy metody toho sociálního inženýrství, které nejsou až tak technicky velmi prospekulovány. Ale spíše sázejí na to, že se zaměří na daného člověka, potřebují zjistit, kde má ten citlivý bod, jaká komunikace, na něj bude fungovat. Zda je to to emoční, že ten člověk bude chtít někomu pomoci, někoho zachránit, nebo hrozí nějaká finanční ztráta, nebo nějaká jiná újma.

Příklad

Třeba se vždy nejprve zamyslet, je toto běžné chování, je toto běžná činnost? Volá mi moje banka z takového čísla, že něco se děje na mém účtu a mám jim nyní okamžitě nadiktovat číslo své platební karty, včetně všech údajů? Ne, je třeba přemýšlet a v první řadě nejprve zachovat klid.

Nyní jsou časté zprávy typu: „Mami, ztratil jsem telefon, píšu od kamarádky, nevolejme, protože nemůžu teď, ale pošli mi peníze na autobus“ atp. Nezkusili byste nejprve opravdu tomu dítěti zavolat, resp. zavolat na mobil, jestli ho někdo nenašel? Nebo můžete zkusit odepsat na to číslo: „Jsi to ty Jožko?“ A oni odpoví „Ano jsem to já“. No, ale pokud se vaše dítě nevolá Jožko, máte to rovnou potvrzeno, že jde o podvod.

I na dospělé číhají nebezpečí. Jaká je největší nástraha pro dospělého? Čemu nejvíce dospělí dokáží důvěřovat?

V zásadě asi čemukoli. Ta lidská povaha se projevuje, ať už v té důvěřivosti, nebo v té nepozornosti, neboť v tom spěchu běžného dne, kdy máte toho hodně, někdy i omylem kliknete na cokoli. Takže potřebujeme si tam dát ty ochranné zdi a bariéry a nastavit si ta zařízení, nastavit si ta oprávnění tak, abychom byli nějak chráněni.

Při platbách například – banky v současnosti umožňují to, že nemusíte používat vždy tu svou fixní, kreditní nebo debetní kartu, kterou máte navázanou ke svému účtu. Ale můžete buď využívat jednorázové platební karty, které si v rámci internetbankingu vygenerujete nebo jsou banky, které nabízejí platební kartu vysloveně jen pro online nákupy. Zde si umíte nastavit, finanční limit řekněme 200 € a tuto kartu budete používat pouze pro takové nákupy v online prostoru. Pokud by se tedy ke kartě i někdo dostal, získá Max. částku, kterou jste si tam nastavili a ne přístup ke všem finančním zdrojům.

Co dělat v případě, že udělám už nějaký krok, který se nedá vrátit a já si uvědomím, že jsem udělal chybu? Existuje nějaká ruční brzda?

Ideální v prvním kole odizolovat tu hrozbu, čili odpojit se od internetu, pole toho, jaké máte zařízení, vytáhnout kabel nebo odpojit se z Wi-Fi.

Všechno co připojíme do toho internetu, tak je už v tom prostoru a už není úplně pod naší kontrolou, pokud si na to nedáme pozor. Čili potřebujeme si vytvořit to zabezpečené prostředí a máme-li doma smart zařízení, tak většinou je máme napojeno na nějakou domácí Wi-Fi síť. Umíme si tedy „nakazit“ celou domácnost jedním zařízením.

Pokud se jedná o nějaké finanční věci, zadali jste nějaké platební údaje, určitě je třeba kontaktovat banku. Ta už má k tomu nástroje, jak tomu zamezit a pomoci vám s ochranou nebo s minimalizací škod.

Pokud jste klepli na telefonu, na nějakou linku, nevíte, co jste si stáhli, mohlo vám to něco nainstalovat na telefon, nějaký škodlivý kód a tak dále. Tady je dobře si zkontrolovat telefon, jestli vám některá aplikace netáhne příliš mnoho baterie, je, jestli se nepřehřívá... I preventivně bychom měli kontrolovat povolení při stahování appek, že co ta aplikace vyžaduje. Pokud je to aplikace řekněme ke zpracování fotek, opravdu potřebuje mít přístup ke kontaktům, zprávám, k mikrofonu?

Prevence je tedy základem - je třeba uvažovat o tom, že jakou aplikaci vlastně chci, jestli ji potřebuji, odkud ji stahuji. Jedná se o ověřený zdroj jako Google Store, App Store, tedy platformy, které už nějakou základní úroveň kontroly mají?

Samozřejmostí už je nepoužívat jedno heslo pro všechno, ale ideální jedno heslo pro jednu službu, strukturovaná hesla, případně využít správců hesel, kde nám stačí zapamatovat si jen jedno složité heslo, dále nastavit si dvoufaktorovou autentifikaci, aktualizovat si zařízení, zálohovat si průběžně svá data.

Nyní možná na to vynaložíme těch 10 -15 minut, ale když se mi někdo do zařízení nabourá nebo ho ztratím, mnohem více času, peněz a nervů utratím následně.

Celý podcast si můžete poslechnout na Spotify, Apple podcastech nebo prohlédnout na YouTube.